Když se řekne Thajsko, mnozí lidé si představí most, který vede přes Thajskou řeku Kwai. Začneme historií tohoto mostu. Příběh železnice smrti začíná za druhé světové války, roku 1941, kdy podnikli Japonci bleskovou invazi do Thajska. Thajsko se nezmohlo na odpor a kapitulovalo. Ještě následujícího roku obsadili Japonci také Barmu a ze strategického hlediska bylo nutné spojit Barmu a Thajsko železniční tratí. O stavbě železnice bylo okamžitě rozhodnuto, a započala ještě téhož roku jak v Barmě, tak i v Thajsku.

Trať byla dlouhá čtyři sta patnáct kilometrů. Postavena a zároveň zprovozněna byla za pouhých třináct měsíců. Na stavbě železnice pracovalo společně s asijskými civilisty více než šedesát tisíc spojeneckých zajatců. Všichni živořili a umírali ve stejných otřesných podmínkách. Stavba železnice si vyžádala mnoho obětí, z toho sto tisíc asijských dělníků, a šestnáct tisíc spojenců. Po kapitulaci Japonska a po ukončení války byl mnohokráte bombardovaný most zbořen.

Řeky v okolí železnice a mostu

V letech 1960 byly nově pojmenované řeky oblasti železnice:
§ Kwae Noi, což je Malý přítok, který pramení na hranici s Barmou a protéká okolo Železnice smrti.

§ Kwae Yai, Velký přítok, který pramení v Tenasserimských horách na hranici s Barmou a teče přímo pod mostem.

§ Mae Klong, která nepramení, ale vzniká v Kanchanaburi soutokem řek Kwae Noi a Kwae Yai.

Zbývající část železnice smrti je dnes pohlcena džunglí nebo zatopena vodou z přehradní nádrže Khao Lae. Jen malá část o několika kilometrech zůstává kolem Průsmyku pekelného ohně. Provincie Kanchanaburi je dnes vyhledávanou turistickou atrakcí. Všichni turisté chtějí vidět na vlastní oči Most přes řeku Kwai a Železnici smrti. Kanchanaburi je třetí největší provincií v Thajsku. Povrch v této oblasti je hornatý, kdy hory a říční údolí tvoří krásnou přírodní scenérii. Provincie se může též chlubit svými národními parky, mnoha vodopády a jeskyněmi, kde sídlili pravěcí lidé.