Podlahové topení byl výraz, který se mezi některými technicky zaměřenými jedinci skloňoval velmi často již za socialismu. Tito lidé si dobře uvědomovali přednosti tohoto řešení, ale také dobře znali všechna úskalí. V té době jste museli počítat s tím, že topné potrubí zalévala vrstva několika centimetrů hutného betonu, a tomu pak také muselo ustoupit všechno ostatní. Jinými slovy to znamenalo, že jste na podlahu rozlili několik metráků stavební hmoty, museli jste několik dnů čekat, než vytvrdne, a pak se modlit, aby žádná z trubek vlivem tlaku betonu a vadou materiálu nepraskla. Pokud praskla, znamenalo to nájezd pneumatického kladiva s kompresorem a proměnu obýváku ve staveniště. Když se to stalo při výstavbě, budiž, ale pokud trubka praskla po dvou letech a museli jste obývák stěhovat na zahradu, nic příjemného to rozhodně nebylo.

Výstavba podlahového topení vlastními silami

Dnes se na to jde jinak. Výstavba podlahového topení probíhá suchým systémem bez betonování, s nímž si poradí takřka každý trochu manuálně zručný kutil. Pokud nepodcení přípravu podlahy pro podlahové topení a seznámí se s novou technologií do nejmenších podrobností, kam patří například systémové desky, rozdělovače, topné hadice a pochozí cemento nebo sádro-vláknité desky, pak máte k dispozici řešení vskutku jednoduché a přitom velmi účinné, a v případě závady na potrubí mnohem snáze řešitelné.

Bez ponožek i v zimě

Největší výhodou podlahového topení je rovnoměrně šířené teplo v místnosti, které sálá z téměř celé podlahové plochy. Tím pádem je ve všech vrstvách obytného prostoru přibližně stejná teplota a není nutné zbytečně přetápět. Významným bonusem je i teplo na bosá chodidla, můžete si pak dovolit chodit i v zimě doma bez ponožek třeba i na kamenné dlažbě. Bosonohá chůze po teplém povrchu je také velmi zdravá, protože se tím stimuluje imunitní systém a práce vnitřních orgánů.