Lidé mají různé koníčky. Možná by se daly rozdělit i podle toho, jakou námahu při nich musíme zvládnout. Určitě bude potřebovat jinou energii sběratel známek a jinou například orientační běžec. Jedním z těch koníčků, u kterého budete potřebovat alespoň průměrnou fyzičku a dlouhý dech, je turistika.
§ Turistika se může provozovat
– buď za pomoci nějakého dopravního prostředku
– nebo pěšky.

Pokud bychom se bavili ale o opravdovém turistovi, tak k němu patří jen batoh, klobouk proti úpalu a maximálně hůl jako opora. Jako dopravní prostředek používá výhradně své nohy. Někdy může ale využít i nějaký dopravní prostředek. Zvláště, když je jeho cíl vzdálenější. Většinou mu jako pomoc poslouží železnice. Turista prochází neznámá místa, aby je proměnil ve známá. Někdy se chová jako ten pověstný zločinec, který se vrací na místo činu. I turista se často vrací na už poznaná místa.

Turistika bez bot

Jelikož se lidé potřebují organizovat, nevyhnulo se toto nutkání ani českým turistům, kteří si roku 1888 založili Klub českých turistů. Tato organizace je jim ovšem ku prospěchu. Její členové udržují a obnovují síť turistických značení. Počátky pěší turistiky můžeme zaznamenat už ve středověku. I když se asi poutníci, kteří šli navštívit nějaké svaté místo, za turisty nepovažovali. Stejně tak řemeslníci, kteří chodili do světa na vandr, aby získali zkušenosti. Tato činnost by se dala nazvat nucenou turistikou a rozhodně nemá s koníčkem nic společného.

Jedním z prvních slavných turistů byl spisovatel Karel Hynek Mácha. Ten se rád potuloval kolem Kokořína. Dnes se tam můžete projít jeho stezkou. V poválečných letech se turistika velice rozmohla. Zasáhla i dělnickou třídu. Začaly se organizovat poznávací zájezdy za krásami přírody. Jedním z nejnovějších trendů je bosá turistika. Vznikají seskupení bosých turistů, kteří organizují bosé programy. Doufejme, že zůstane jen u těch zutých bot.